Vážení a milí spoluobčané,
vstupujeme do listopadu, kdy oslavíme 34 let od revoluce, která změnila náš svět jednoznačně k lepšímu. Zpět ke svobodě, zpět k osobní zodpovědnosti.
S obavami však vnímám čím dál větší tendence rozhazovat veřejné peníze ve snaze „pomoci“ občanům. Jsem přesvědčen, že pomáhat musíme jen těm, kteří se dostali do složité situace bez svého zavinění.
Od covidové krize, kdy se pochopitelně a pouze částečně kompenzovaly ztráty způsobené vynuceným nouzovým stavem, jsme se překlopili do energetické krize, kdy se za cenu desítek miliard zabránilo kolapsu celé společnosti. Potud je to pochopitelné.
Ale dnes je třeba mít odvahu a říct: už dost rozdávačné a dotační ekonomice.
Stát, kraj či obec nemůže stát na rozdávání peněz kdekomu, občanům či firmám, aby to bylo populární. Jinak z obřích dluhů nikdy nevybředneme. Proto Praha 8 nemá žádné dlouhodobé závazky, lidově řečeno dluhy. Neplatí všem dětem ve školách a školkách bez ohledu na sociální situaci obědy, protože se má pomáhat pouze prokazatelně nejslabším. A to se samozřejmě děje a je to tak správné.
Rozdávat z cizího, a to každý veřejný rozpočet je, považuji za nejjednodušší a nejvíc populistické. Vždyť to budou muset platit až ti po nás.
I v letošním říjnu se ukázalo, že se svět stává čím dál nebezpečnějším místem, důkazem je útok palestinských teroristů na civilní obyvatele Izraele. Neuvěřitelná brutalita těchto zvěrstev vzbuzuje odpor každého člověka, který má úctu k lidskému životu. I proto mi doslova vyrazily dech cynické reakce některých ultralevicových spoluobčanů, kteří dokonce kandidovali v loňských obecních volbách. Alespoň menším zadostiučiněním pak je, že je voliči do zastupitelstva zaslouženě nepustili.
Vše, co se dnes děje relativně blízko od naší země, by nás mělo vést k přemýšlení o tom, že si zde žijeme až neuvěřitelně bezpečně, ale zároveň k tomu, abychom si uvědomili, že to není samozřejmé. Že i my
musíme být připraveni se bránit nepřátelům. A nemysleme si, že s nimi bude nějaká dohoda možná. Historické zkušenosti z let 1938 až 1939 a 1968 máme.
Skončeme však tento editorial optimističtěji. Jelikož už nám nastává předposlední měsíc roku, mílovými kroky se blíží Vánoce. Advent, rozsvěcení stromů, prostě vánoční atmosféra tu je za pár týdnů. Opět se bude bruslit na třech kluzištích, která zahájí provoz již před koncem měsíce. A bude to i čas na charitativní akce, například již skoro tradiční Srdce osmičky, která zahajuje již 1. listopadu.
Klidný listopad vám přeje
