Čestní občané Prahy 8

2020

* 18.10.1955

Absolvovala Fakultu všeobecného lékařství Univerzity Karlovy v Praze, specializovala se v praktickém lékařství, geriatrii, veřejném zdravotnictví a medicíně dlouhodobé péče. Ph.D. získala v oboru sociální gerontologie. Habilitovala v oboru kulturní a sociální antropologie se zaměřením na problematiku péče o seniory a Alzheimerovy choroby. Působí jako zakládající ředitelka Gerontologického centra v Praze 8, proděkanka pro zahraniční vztahy UK FHS, zakladatelka Centra pro studium dlouhověkosti a dlouhodobé péče (CELLO ILC CZ), odborný garant Studií dlouhověkosti na FHS UK a jako hostující profesorka na University of the West of Scotland.

Zásluhy:
Celoživotní přínos v oblasti zdravotnictví, především se zaměřením na problematiku péče o seniory a Alzheimerovy choroby. Je zakladatelkou a ředitelkou Gerontologického centra v Praze 8 a zakladatelkou Centra pro studium dlouhověkosti a dlouhodobé péče (CELLO ILC CZ).


* 9.3.1928
† 21.3.2021

Za války byl nacistickými úřady odvlečen na práce do Lipska a pak do Bádenska. Po osvobození se dostal do francouzského sběrného tábora pro občany Sovětského svazu a měl být deportován do SSSR navzdory tomu, že se hlásil k české národnosti. V Polsku se mu naštěstí podařilo z transportu uprchnout. Do Československa se dostal až na konci listopadu 1945. Přihlásil se do vojenské školy pro spojařské mechaniky. Vojenským výcvikem prošel na Slovensku a na vojenská studia nastoupil v Novém Mestě nad Váhom. Když se čs. armáda dostala do područí komunistů byl zatčen a odsouzen na dvacet let. Na svobodu se dostal těsně před amnestií v roce 1959. Pracoval pak jako řidič a také v dělnických profesích. Po roce 1990 byl rehabilitován a povýšen do hodnosti plukovníka. Žije v Praze 8 a je činný ve vojenské sekci Konfederace politických vězňů.

Zásluhy:
Za 2. světové války byl nacistickými úřady odvlečen na práce do Říše. Po válce vstoupil do československé armády. Za pokus o nelegální opuštění republiky ho komunistický režim odsoudil na 20 let. Po roce 1990 byl rehabilitován a povýšen do hodnosti plukovníka. Žije v Praze 8, je činný ve vojenské sekci Konfederace politických vězňů.


* 7.2.1935

Český sexuolog a psychiatr, soudní znalec v těchto oborech. Přál si studovat literární vědu, kvůli politickým poměrům byl však vyslán na lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Plzni. Ve vyšších semestrech studoval zároveň dva roky psychologii na Filozofické fakultě UK. Poté působil v psychiatrické léčebně v Dobřanech, od roku 1961 v Českých Budějovicích a pak v Praze. Po roce 1986 se stal primářem Psychiatrické léčebny v Bohnicích. Založil a organizoval Bohnické sexuologické dny. Vede psychoterapeutickou sekci České křesťanské akademie. Je dlouholetým členem Psychiatrické, Sexuologické a Psychoterapeutické společnosti ČLS J. E. Purkyně.

Zásluhy:
Celoživotní přínos oblasti psychologie. Po roce 1986 se stal primářem Psychiatrické léčebny v Bohnicích.



2019

* 4.6.1939

Celoživotní dílo a mimořádný přínos pro vývoj kytarové hry u nás, kytarový virtuóz a pedagog. Po absolutních vítězstvích v mezinárodních soutěžích (Moskva, Vídeň) se stal prvním českým umělcem, který uvedl klasickou kytaru na velká koncertní pódia. Své výjimečné umění předvedl nejen v Evropě a Asii, ale i v Japonsku a USA. Jako profesor HAMU vychoval celou řadu mladých kytaristů, vede i mistrovské kurzy v zahraničí a je zván do porot velkých světových kytarových soutěží.

Zásluhy:
Celoživotní dílo a mimořádný přínos v pro vývoj kytarové hry u nás.


* 18.9.1955

Již během studia medicíny začal pracovat v PL Bohnice. Od června 1990 do května 2005 byl ve funkci ředitele PL Bohnice. Za jeho působení se uskutečnil v říjnu 1992 první ročník festivalu Mezi ploty. Ten vznikl jako divadelní odnož festivalu, který otevřel brány psychiatrické léčebny veřejnosti.

Zásluhy:
Celoživotní přínos v oblasti psychiatrie a rozvoji Psychiatrické nemocnice Bohnice.


* 15.10.1956

Československý reprezentant v boxu, získal 3. místo na ME (1979), je mnohonásobným mistrem Československa ve střední váze. Po skončení aktivní kariéry se stal trenérem. Mezi jeho velké koníčky patří malování. Své obrazy úspěšně vystavuje a jeho díla si získávají četné příznivce. Zároveň se věnuje básnické tvorbě.

Zásluhy:
Trvalý přínos v oblasti sportu a trenérsko-výchovnou péči o mládež.


* 5.12.1927
† 3.8.2020

Narodil se v Kobylisích, vyrůstal v bytě, ve kterém dodnes bydlí. Za pražského povstání bojoval v Kobylisích na barikádách. Angažoval se velmi i v Salesiánském centru. Býval jedním z prvních oratoriánů, spoluzakládal v Kobylisích Skaut, stal se volejbalovým trenérem. Kvůli tomu, že se nevzdal své katolické víry, nemohl studovat lesnictví. Nastoupil do libeňských loděnic, kde pracoval až do odchodu do důchodu.

Zásluhy:
Celý život statečně bojoval proti totalitě a za demokracii.



2018

* 11.7.1945

Jejíma rukama prošlo přes dvacet tisíc dětí s nějakým handicapem (ať už zdravotním, nebo sociálním). Je zakladatelkou CID (Centra integrace dětí a mládeže, o.s.) se sídlem v Karlíně, dodnes je jeho výkonnou ředitelkou i statutárním zástupcem. Jejím životním krédem je „Dopřejme krásné a šťastné dětství i dětem se specifickými potřebami.“
Paní Petrželová bydlí v Karlíně.

Zásluhy:
Celý svůj profesní život pedagoga a psychologa zasvětila dětem se specifickými potřebami.


in memoriam
* 12.4.1927
† 7.6.2018

Zažil hrůzy nacistického i komunistického teroru. Za války se zasloužil, společně se svým otcem (byl ředitelem krematoria ve Strašnicích) o uchování záznamů o osudu řady nacisty popravených českých vlastenců a po roce 1948 o popravených komunistickým režimem. V roce 1952 byl za špionáž a velezradu odsouzen k 25 letům žaláře, ve věznicích strávil 12,5 roku.
Pan Suchý bydlel v Bohnicích.


Zásluhy:
Za 2. světové války se zasloužil, společně se svým otcem o uchování záznamů o osudu řady nacisty popravených českých vlastenců. V této praxi se svým otcem pokračovali i po roce 1948, kdy pro změnu uchovávali záznamy o lidech popravených komunistickým režimem. V roce 2011 mu byl prezidentem Václavem Klausem propůjčen Řád Tomáše Garrigue Masaryka III. třídy.


* 19.4.1935

Josef Vojta je bývalý vynikající český fotbalista, československý reprezentant, držitel bronzové medaile z ME 1960 a stříbrné z LOH 1964 v Tokiu. V domácí soutěži získal v dresu Sparty Praha 2x titul mistra Československa a 1x Československý pohár, 2x se s ní probojoval do čtvrtfinále Pohár mistrů evropských zemí a 1x s ní vybojoval Středoevropský pohár. Po skončení vrcholné kariéry hrál ještě několik let nižší soutěže – mimo jiné za Meteor Praha VIII. V roce 2018 mu byl v rámci ankety Nejlepší sportovec Prahy 8 hlasováním veřejnosti udělen titul Sportovní legenda Prahy 8.
Pan Vojta bydlí v Libni.

Zásluhy:
Trvalý přínos v oblasti sportu, československý reprezentant, držitel bronzové medaile z ME 1960 a stříbrné z LOH 1964 v Tokiu.



2017

* 19.12.1940
† 27.2.2021

Jako trenér házené působil v Dukle Praha, odkud postoupil na pozici ústředního trenéra házené. Za jeho působení patřila československá házená, zejména v mužské kategorii, dlouhodobě ke světové špičce. Vždy se snažil o koncepční tréninkovou práci s důrazem na všestrannost přípravy a zdravotní aspekty. Systém práce s dětmi a mládeží, který zde zavedl, úspěšně funguje dodnes. Vychoval řadu reprezentantek. V únoru 2017 byl v hlasování veřejnosti zvolen Sportovní legendou Prahy 8.

Zásluhy:
Trvalý přínos v oblasti sportu, podílel se jako ústřední trenér na zisku titulu mistrů světa 1967 a stříbru z olympijských her 1972 mužské reprezentace. Je jedním ze zakladatelů ženské házené v Kobylisích a s ní spojených úspěchů TJ Admira Kobylisy a TJ Sokol Kobylisy v oblasti masového, školního, výkonnostního i vrcholového sportu.


* 19.9.1925
† 27.7.2020

Od roku 1949 působil v libeňském Divadle S. K. Neumanna, v roce 1990 přejmenovaném na Divadlo pod Palmovkou, kterému zůstal, s výjimkou základní vojenské služby, věrný až do dnešních dnů. Ztvárnil zde více než 300 výrazných divadelních rolí. Věnoval se také autorské tvorbě je autorem dvou divadelních adaptací: Strašidla cantervillské podle Wildea a Život a dílo barona Prášila. Ztvárnil také přibližně 120 filmových rolí – jmenujme např. filmy Nahá pastýřka, Fantom Morrisvillu, Parta hic nebo Marečku, podejte mi pero aj. Hojně také účinkoval v televizi: např. Tři chlapci na chalupě, Sňatky z rozumu, Byl jednou jeden dům, Hříšní lidé města pražské aj. O jeho pozoruhodném životě vzniklo několik televizních dokumentů a byl hostem řady televizních pořadů.
Jan Skopeček bydlel v Libni několik let i přímo nad dnešním Divadlem pod Palmovkou.

Zásluhy:
Trvalý přínos v oblasti divadelní kultury, je spoluzakladatelem Divadla S. K. Neumanna (dnešní Divadlo Pod Palmovkou), kterému zůstal od r. 1947 věrný až do dnešních dnů. Ztvárnil více než 300 výrazných divadelních a přibližně 120 filmových rolí. Napsal šest divadelních her a řadu písňových textů.


* 5.9.1936
Zásluhy:

Trvalý přínos v oblasti loutkoherectví, přes čtyřicet let vodil loutku Hurvínka v Divadle S+H. Jeho umělecké vedení loutky bylo jedinečné a vpravdě geniální, své vynikající animační schopnosti uplatnil v sólové tvorbě, ve které získal celosvětovou proslulost. Je držitelem mnoha domácích i zahraničních ocenění.



2016

* 10.11.1929

Narodila se v Libni, kde bydlí doposud. Jako dítě byla s rodiči deportována do Terezína, poté do Osvětimi, a přežila i pochod smrti do Mauthausenu. Po válce vystudovala Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze. Svá výtvarná díla vystavovala nejen v České republice, ale i v Izraeli, Rakousku, Švýcarsku, Itálii a USA. Jejím nejznámějším dílem je kniha „Deník 1938—1945“, která obsahuje její kresby a texty z pobytu v koncentračních táborech, a která byla přeložena do šestnácti jazyků. V roce 2009 jí prezident ČR udělil Medaili Za zásluhy I. stupně v oboru kultury, umění a vzdělávání. Paní Helga Hošková -Weissová je stále aktivní a zajímá se o dění na Praze 8.

Zásluhy:
Trvalý přínos v oblasti kultury během své dlouholeté výtvarné činnosti, za osobní odvahu, statečnost a pevné postoje, za celoživotní úsilí a rozvoj demokratických principů a tolerance, za zásluhy na výchově mladé generace k uchování a rozvoji těchto hodnot.


* 6.5.1926
† 2.8.2018

Byl členem České asociace designérů. Působil jako profesor na Soukromé škole mistrovského designu v Praze, obor hračka. Pracoval v Libni ve Výzkumném ústavu obráběcích strojů, měl ateliéry v Karlíně i na Bulovce. V Praze 8 bydlí již 70 let. Po odchodu do důchodu se začal intenzivně věnovat dětské hračce se zaměřením na psychicky a fyzicky handicapované děti vč. nevidomých. Jeho práce jsou zastoupeny ve sbírkách Národního technického muzea, kde se dokonce uskuteční i výstava jeho děl, která bude probíhat od října 2016 do března 2017. Své hračky vystavoval na mnoha místech České republiky, ve Finsku a Kanadě.


Zásluhy:
Trvalý přínos v oblasti průmyslového designu v rámci své celoživotní práce ve Výzkumném ústavu strojů v Praze 8 Libni, za tvůrčí a nezištnou práci v oblasti konstruktérské činnosti kinetických a interaktivních objektů, které pomáhají, přináší radost a rozvíjí handicapované děti.



2015

* 11.8.1917
† 9.12.2010

Josef Hercz se narodil v roce 1917 na samotě Čalovka ve slovenské obci Egreš (okres Trebišov). Po maturitě odešel studovat medicínu do Prahy, po uzavření vysokých škol se vrátil na Slovensko a vzápětí byl odvedený do pracovních oddílů. V roce 1940 emigroval do Palestiny a po ztroskotání vystěhovalecké lodi Pentscho byl internovaný v egyptském vězení v Alexandrii. Po propuštění v květnu 1941 vstoupil do československé armády v zahraničí, účastnil se bojů při obléhání Tobruku, kde byl zraněn. Po příjezdu do Británie sloužil u motopraporu československé samostatné brigády. Studia medicíny se mu podařilo dokončit v roce 1946 a o rok později nastoupil na chirurgické oddělení pražské nemocnice Na Bulovce, kde pracoval až do svého odchodu do důchodu v roce 1992. V roce 1996 byl jmenován Rytířem českého lékařského stavu.

Josef Hercz byl několik let místopředsedou Československé obce legionářské, v roce 2004 obdržel francouzský Řád čestné legie, v roce 2005 mu byl propůjčen Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy, je také čestným členem Asociace nositelů legionářských tradic.

Zásluhy:
Aktivní účast v boji proti fašismu ve 2. světové válce v řadách našich zahraničních legionářů, za celoživotní úsilí o nastolení demokracie a za trvalý přínos medicíně v rámci své dlouholeté lékařské praxe, především pro obyvatele Městské části Praha 8 ve Fakultní nemocnici Na Bulovce.

Zveřejněno: 13.04.2021