Nová synagoga v Libni
Katastrální území Libeň
(Ludmilina ulice, nad stanicí metra B – Palmovka)
Ukázat na mapě
Libeňská židovská čtvrť byla po staroměstském Josefově druhým nejvýznamnějším židovským sídlem na území dnešního hlavního města Prahy. Rozkládala se v prostoru dnešních ulic Voctářovy, Koželužské, Vojenovy a již zaniklých ulic Jirchářské a Kožní. V Koželužské ulici, centru židovské osady, stála stará synagoga. V důsledku častých povodní se začalo po roce 1845 uvažovat o její demolici a výstavbě nové synagogy, jelikož právě stará synagoga spadala do záplavami nejvíce postižené oblasti.
Základní kámen ke stavbě nové budovy byl položen 23. listopadu 1846 za přítomnosti arcivévody Štěpána. Nová synagoga byla slavnostně vysvěcena až o dvanáct let později roku 1858. Stará synagoga stála na svém místě ještě několik let. Byla zbořena roku 1862.
Nová synagoga byla postavena právě z důvodu častých povodní ve vyšší poloze pozemku, mimo hranice původního ghetta. Od vstupní branky k ní vedla alej stromů s upravovanými korunami. Samotná stavba dokládá dobu svého vzniku – období raného romantického historismu. Jako architektonický styl byl pro stavbu vybrán novorománský sloh, přecházející v některých detailech do orientálních nebo eklektických poloh. Monolitní blok patrové budovy je nad obdélníkovým půdorysem završen nízkou sedlovou střechou. Původní fasáda měla výraznou štukovou výzdobu a střední okno mělo bohatší plastické lemování s tradičním motivem Mojžíšových knih s desaterem a hvězdou ve vrcholu. Postranní okna mají dodnes zachované jednodušší pasparty a opakují se ve dvou řadách nad sebou i na obou postranních fasádách. V přízemí západního průčelí je trojdílný vysoký vstup s trojicí plechem pobíjených vrat. V jednoduché východní fasádě je dodnes zachované menší kruhové okno, členěné štukovou šesticípou hvězdou s výplněmi z barevného skla.
Interiér má klasickou bazilikální podobu. Za vstupní předsíní, s jednoduchým kijorem (umývadlem k tradičnímu opláchnutí rukou před bohoslužbou) v levé části a se vstupy na dvě protilehlá vřetenová schodiště na galerii, je vchod do hlavního prostoru synagogy. Ten má podobu vysokého trojlodí s postranními arkádami galerie, umístěnými vždy na pěti mohutných hranolech pilířů. Pilíře i pilastry mezi okny mají v přízemí i v patře hlavice se štukovou římsou a polem plastického rostlinného dekoru. V západní části je pod třetí stranou galerie níže umístěná kruchta.
Interiér kopíruje uspořádání křesťanských kostelů, s lavicemi v řadách, orientovaných k východní straně, kde je umístěna bima (stupínek) se stopami po místě, kde stál šulchan (pultík pro čtení z Tóry). Áron (svatostánek pro umístění Tóry) je dřevěný, tenké sloupky po stranách skříně nesou půlkruhově zakončený nástavec se zlaceným hebrejským nápisem a Davidovou hvězdou ve středu. Pod nimi je série zlacených reliéfních symbolů, připomínajících původní Šalamounův Chrám v Jeruzalémě.
Roku 1941 byla stejně jako ostatní synagogy na území České republiky uzavřena i libeňská synagoga a přeměněna na sklady konfiskovaného majetku židovské obce. Poté byla nadále využívána jako skladovací prostor, nejprve jako skladiště ovoce, později zde mělo sklad kulis nedaleké divadlo S.K.Neumanna (nyní Divadlo pod Palmovkou). V padesátých letech 20. století zde jako kulisák často pobýval Bohumil Hrabal, který v té době přesídlil do nedalekého domu Na Hrázi č. 24. Do začátku 70. let synagogu oživovaly literární a filozofické debaty a výtvarné akce společnosti doktora Hrabala, Vladimíra Boudníka a Egona Bondyho.
Na počátku devadesátých let dvacátého století byla libeňská synagoga vyklizena a občasně využívána ke kulturním účelům. Od roku 1995 začalo budovu, známou od té doby jako Synagoga na Palmovce, pravidelně využívat sdružení SERPENS. Jeho hlavním cílem je pořádání výtvarných, divadelních a hudebních akcí a vzájemné propojování jednotlivých uměleckých oborů.
Ke stažení
Informační skládačka ve formátu PDF ke stažení
zde.
Související odkazyDalší fotografie
