Kulový plynojem v Libni

„Na kopečku v Libni vypíná se plynojem. Na dálku i zblízka činí úžasný dojem.
Na kopečku vypíná se koule kulatá .…..“


Libeňský plynojem, tyčící se na kopci nad křižovatkou Palmovka, patří bezesporu mezi výrazné dominanty okolí nejen pro svou mimořádnou polohu, ale především díky kulovému tvaru a výraznému „stříbrnému“ nátěru. Přestože je bývalý plynojem všeobecně známý, patří k těm památkám Prahy 8, o kterých se příliš neví a jejichž osudy zůstávají nezasvěceným často utajeny.

Myšlenka konstrukce kulových plynojemů se poprvé objevila ve druhé polovině 19. století, ale technologicky se podobná zařízení podařilo zvládnout až ve dvacátých letech století následujícího. Základní výhoda plynojemů tohoto typu spočívala ve skutečnosti, že plyn v nich mohl být uskladňován pod relativně vysokým tlakem, což vedlo k výraznému navýšení kapacity při malém zastavěném prostoru. První tlakový kulový plynojem na světě byl postaven v roce 1927 v Chicagu.

Plynárenská historie libeňského plynojemu 
započala před 85 lety, v říjnu roku 1930, kdy Pražská obecní plynárna vypsala soutěž na dodávku kulového tlakového plynojemu. Dodávka svítiplynu z plynárny v Michli (vybudována v roce 1927) do průmyslové oblasti Libně a Vysočan vysokotlakým plynovodem byla ve špičkových odběrech nedostatečná a tlakové ztráty značné. Plynojem měl proto sloužit pro posílení zásobování této oblasti. Málokdo dnes ví, že návrh tlakového plynojemu měl mít dvě alternativy, a to buď jeden plynojem o průměru 20 metrů, nebo dva plynojemy, každý o průměru 16 metrů. Soutěž vyhrálo Vítkovické horní a hutní těžařstvo s návrhem jednoho plynojemu, které také pak plynojem fakticky postavilo. Strojní zařízení dodala Českomoravská Kolben – Daněk a. s. a stavební práce a základy provedla firma Ing. Dr. Keclíka v Praze.
 
Libeňský plynojem byl uveden do provozu v červenci 1932, pouhých pět let po prvním kulovém plynojemu v Chicagu, což nepochybně svědčí o mimořádné vyspělosti tehdejšího našeho hutnictví a těžkého průmyslu. Plynojem je zhotoven z nýtovaných ocelových plátů o tloušťce 14 mm, má průměr 20 metrů a jeho vodní objem je 4.188 m3. Při provozním přetlaku 0,3 MPa v něm bylo uskladněno 12.564 m3 svítiplynu. Zásobník plynu stojí na 8 dvoustěnných plechových nohách, uložených v betonových základech. Celková hmotnost plynojemu je úctyhodných 270 tun. Tehdejší cena tlakového plynojemu včetně základů byla 1,8 milionu Kč. Plynojem byl natřen dvojitým krycím olejovým nátěrem a stříkán hliníkem k odrážení slunečních paprsků, aby se plyn nezahříval. Zatímco vlastní plynojem byl postaven na kopci nad Palmovkou, příslušná kompresorová stanice byla vybudována na severním úpatí kopce. Obě stavby spojovalo dvojité potrubí pro přivádění, respektive odvádění plynu, a také dlouhé schodiště pro technickou obsluhu. Plynojem se plnil v noci od 23 hodiny do 5 hodiny ranní. Vyprazdňování plynojemu během dne se dělo automaticky. 

Podtlakový zásobník
Kulový tlakový plynojem sloužil svému účelu až do konce druhé světové války. V květnu 1945 byl při revolučních bojích prostřelen. Projektil nezpůsobil zamýšlený výbuch, protože plynojem byl téměř prázdný, jen zapálil zbytky plynu a dehtu. Plynojem byl sice opraven (dodnes je na něm na jižní straně vidět ocelová záplata), ale nebyl uveden znovu do provozu a nikdy již nesloužil svému původnímu účelu. Jeho kapacita by stejně již byla z hlediska dnešních potřeb plynu zanedbatelná. Plynárna bezplatně libeňskou kouli převedla na Letecký výzkumný ústav, který začal budovat laboratoř aerodynamiky vysokých rychlostí. Výtlak kompresoru se zaměnil za sání, vybudovala se hala pro zkušební tunel, dílny, kanceláře. V roce 1951 laboratoř zahájila provoz. I v současnosti bývalý Libeňský plynojem je součástí Laboratoře aerodynamiky Výzkumného a zkušebního leteckého ústavu VZLÚ, který ho provozuje jako podtlakový zásobník pro aerodynamické zkoušky. 

Libeňská koule v umění
Třicátá a čtyřicátá léta 20. století představovala jeden z vrcholů slávy libeňského plynojemu. Nejen že plnil funkci, pro niž byl určen, ale představoval i jakýsi symbol průmyslové Libně.  Třpytivá ocelová koule, výrazně umístěná na nezastavěném kopci nad Libní, vzbudila okamžitě pozornost jako objekt dokonalý z hlediska technického i estetického. Časopis „Žijeme“ v roce 1932 ji označil za "úplný novotvar, cosi, co přesahuje místní provinciální obzory“. Od samého začátku přitahoval libeňský plynojem zájem umělců – malířů, fotografů, spisovatelů. Zejména si plynojem oblíbil známý malíř a grafik František Gross, který ho ztvárnil na mnoha svých obrazech z různých pohledů. Plynojemem se zabýval i Cyril Bouda, Kamil Lhoták či architekt Vilém Heiter. Jedinečným způsobem se na plynojem zaměřil Josef Sudek v Praze panoramatické (1958). Plynojem se objevoval i v písňové tvorbě, jak dokumentuje např. písnička „Libeňský plynojem“, kterou zpíval ve svém divadle komik Vlasta Burian.

V literatuře najdeme zmínky o „libeňské kouli v Nabokovově románu „Zoufalství“, přes samostatné zastoupení plynojemu v Cinybulkových „Pohádkách z Prahy“, až po báseň Josefa Škvoreckého „Blues libeňského plynojemu“. O plynojemu se ve svém díle zmiňuje i spisovatel Bohumil Hrabal (např. Život bez smokingu), který dlouhá léta žil v nedaleké ulici Na Hrázi. V období první československé republiky byl plynojem nepřehlédnutelný, protože kopec, na kterém stojí, byl pouze zatravněný. Stavbu dnes „maskují“ okolostojící vzrostlé topoly, které zde byly vysazeny v 60. letech 20. století  pro záměrné zakrytí stavby, sloužící pro vojenské účely.

Kulturní památka
Libeňský plynojem neboli „koule“, tvoří charakteristickou dominantu Libně a je připomínkou slavné svítiplynové éry pražského plynárenství. Stále je nazýván plynojemem, přestože svoji původní funkci skladování plynu ztratil a již více než 60 let je ve službách leteckého a průmyslového výzkumu. V roce 2006 byl plynojem Národním památkovým ústavem vyhlášen kulturní památkou pod názvem „Bývalý plynojem Pražské obecní plynárny v Praze 8 – Libni“. Každý rok v září, v rámci Dnů evropského kulturního dědictví, je možné si plynojem i laboratoř aerodynamiky prohlédnout z blízka. Model plynojemu včetně kompresorové stanice si pak může prohlédnout každý návštěvník Plynárenského muzea Pražské plynárenské, a. s., v areálu bývalé plynárny v Praze – Michli.

Pozvánka na výstavu
Městská část Praha 8 pořádá ve spolupráci s Pražskou plynárenskou v budově úřadu v ulici U Meteoru 6 (tzv. Bílý dům) v Praze 8 – Libni do 25. října 2015 výstavu „Libeňský plynojem“. Na výstavě se mohou návštěvníci kromě informací o plynojemu seznámit i s počátky pražského plynárenství. Ty se týkají i další výstavy ve stejných prostorách „Negrelliho viadukt“, protože první plynárna v Karlíně byla v roce 1847 postavena v jeho bezprostřední blízkosti. 
Zveřejněno: 06.10.2015